MENU
Před dvanácti lety jsi zamířil do zahraničí, jak to celé vzniklo?
Vzniklo to když mě vyhazovali ze Slavie, kdy mi bylo dvacet a bylo mi řečeno, že jsem v uvozovkách moc starej. Pak jsem sezónu promarodil myslím s ramenem a když jsem se vrátil, tak jsem za sezónu udělal nějakých dvaapadesát bodů a čekal jsem, že by si mě někdo mohl vzít do extraligy. To se bohužel nestalo, šel jsem na zkoušku do Karlových Varů, tam mi řekli, že Beroun za mě chce hodně peněz, tak jsem se vrátil do Berouna. Odehrál jsem tam sezónu a říkal jsem si, co tady? Do extraligy to nevypadalo, tak jsem se rozhodl, že půjdu ven.
První zahraniční štací bylo Dánsko.
Tam jsem se dostal přes pana Justru, který tuším kdysi trénoval i tady v Litoměřicích. Sezóna tam proběhla myslím výborně a dařilo se mi. Poté jsem šel do druhé ligy do Švédska.
Švédsko bylo tvou další zastávkou, jak na něj vzpomínáš?
Na ty dva roky ve Švédsku vzpomínám samozřejmě rád. Člověk je tam jakoby sám, tedy já jsem tam byl s přítelkyní, pro kterou to bylo těžké. Já měl hokej a ona neměla prakticky nic, jen mě a občas nějaké nákupy. Ale rád na to vzpomínám, byly to zkušenosti. Přičichl jsem tam k něčemu jinému, k jiné mentalitě. Švédové i Dánové i když pracovali, tak pokaždé, když přišli z práce, obětovali v tréninku maximum. Strašně se mi to líbilo. Líbilo se mi, jak hokeji věnovali všechno přestože chodili do práce. Bylo tam pár profesionálů, ale drtivá většina pracovala.
Jaká byla v té době úroveň hokeje v Dánsku a Švédsku v porovnání s českým hokejem?
První rok v Dánsku jsme s Esbjergem byli v Čechách a hráli jeden zápas v Písku a ve Slaném. V Písku jsme prohráli tuším 3:2 a ve Slaném jsme vyhráli asi 8:2. Úroveň tedy byla zhruba stejná jako naše tehdejší první liga.
Nějakou další nabídku ze zahraničí jsi později nedostal?
Byly některé okolnosti, kvůli kterým jsem tam nezůstal. Pan Justra tam šel trénovat, já jsem chtěl určité navýšení peněz, protože jsem se tam vlastně stal nejlepším střelcem dánské ligy. Bylo mi řečeno, že ty peníze pro mě nevyjednají. Ve Švédsku to bylo podobné. Měl jsem tam smlouvu na dva roky a oni poté řekli, že mě chtějí, ale že mi nemohou dát tolik peněz. Byl jsem už z toho špatný, tak jsem se vrátil do Čech.
V některých případech odcházejí hráči do určitých soutěží kvůli výdělku. Tebe ta možnost později nenapadla?
To už mě nenapadlo. Já jsem takový typ, že mám rád svůj klid, jsem rád blízko domova. To jsem preferoval, když jsem se vrátil do Čech. Byl jsem v Berouně, poté přišla šance v Ústí, kde to byly dva povedené roky, pak jsem se vrátil do Berouna a pak jsem šel sem do Litoměřic. Je to všechno blízko Prahy, takže mi to vyhovuje a jít ven už mě neláká. Také už mám rodinu.
Ty dobré vzpomínky na tři roky v zahraničí ale asi převažují, že?
Jasně! Samozřejmě to skončilo tak, jak to skončilo. Když o tom přemýšlím, tak možná kdybych byl o něco starší, jednal bych jinak. Možná bych přistoupil na na určité snížení platu, protože přeci jen ty peníze byly samozřejmě úplně jiné, než tady. Ale já jsem tam za ty roky odvedl slušnou práci a chtěl jsem pouze adekvátní plat jako ostatní. Kdybych ale třeba jednal jinak, kdybych ustoupil, hrál bych tam třeba dalších deset nebo dvanáct let. Na druhou stranu bych ale třeba neměl tak skvělou manželku a tak skvělého syna, jako mám teď. Líbilo se mi tam, ale doma je tady.
