MENU
Když to řeknu trochu nadneseně, berete postup jako určitý milník pro litoměřický hokej?
Jak říkáte, to slovo je nadnesené, ale ano – dá se to tak vnímat. O vyšší soutěž jsme se už několik let snažili a teď se nám konečně podařilo postoupit, takže asi ano, můžeme to nazvat milníkem.
Byl progres litoměřického klubu už tak výrazný, že eskalovala snaha dosáhnout v mládeži na postup?
Přesně tak, rozhodně to bylo v nejstarších mládežnických kategoriích cílem. Dva roky zpátky hrála devátá třída kvalifikační play off o extraligu, juniorka a dorost jsou každý rok v nadstavbě. Někdy měly k postupu blíž a někdy dál, ale cíl to rozhodně byl. V regionálních soutěžích je přitom hrací systém dost těžký a neúprosný. Letos postupovaly dva týmy, ale byly sezony, kdy postupoval jeden. Když celorepublikově hraje soutěž zhruba 70 klubů, tak je strašně složité, aby se všechno sešlo tak, abyste postoupili. Nám se to podařilo v juniorce a budeme se o to snažit i v dalších kategoriích.
Sezonu jste přitom neprojeli zdaleka suverénně, v základní skupině jste skončili až třetí. Zlepšovali jste se postupně?
Asi jsme opravdu s průběhem sezony výkonnostně rostli. Myslím si, že Ústecká a Karlovarská skupina jsou tradičně docela silné, týmů s ambicemi hrát minimálně nadstavbu je tam relativně dost a nám se v první polovině sezony vůbec nedařily zápasy právě se silnějšími týmy, ať už to bylo Ústí, Slaný, nebo další soupeři. Po Novém roce jsme dospěli do bodu, kdy zbývalo sedm zápasů do konce základní části a my jsme věděli, že šest z nich musíme vyhrát a v sedmém nejspíše budeme potřebovat minimálně bod, abychom se dostali do nadstavby. To se nakonec potvrdilo. Byla to hodně složitá sezona nahoru – dolů, osobně si myslím, že jsme nepředváděli špatné výkony, ale proti těžším soupeřům nám tam v první polovině sezóny vždycky něco chybělo. Poté se to otočilo.
Jak jste zmínil, postoupili jste díky jednomu bodu získanému v posledním kole. Pak se ale všechno otočilo ve váš prospěch.
Myslím si, že jak jsme v závěru základní části museli hrát o všechno a nemohli si dovolit ztrácet body, tak nás to na nadstavbu připravilo. Ze zkušeností z minulých sezon víme, že v nadstavbě si můžete dovolit prohrát jednou, někdy dvakrát, a to je strašně neúprosný systém. Trošku nám spadl kámen ze srdce, trenérům i hráčům, a do nadstavby jsme vstoupili namotivovaní a odhodlaní, že i když jsme se tam dostali na poslední chvíli, tak tam nechceme být do počtu, ale chceme ukázat kvalitu a sílu.
To se vám povedlo, prohráli jste jediný z deseti zápasů. Co bylo klíčem?
Osobně si myslím, že bylo strašně důležité, že jsme první utkání hráli hned v Sokolově. Podle mě byl B-tým Karlových Varů favoritem číslo jedna, měl spoustu hráčů z juniorské extraligy. Tam jsme předvedli výborný výkon, vyhráli a otočili to tím směrem, že jsme si dokázali, že máme na to uspět a třeba i postoupit. S výjimkou zápasu v Ústí jsme celou nadstavbu předváděli stabilní výkony na hranici možností.
V kvalifikaci už vás zase potkal trnitější start, prohráli jste ve Vrchlabí i Příbrami. Měli jste ale v tu chvíli psychiku už tak posílenou, že jste věřili, že ještě postoupíte?
Určitě jsme věřili, protože postupovaly dva týmy. Věděli jsme, že skupina bude vyrovnaná. I když se nám nepovedl první zápas, tak kvalifikace nekončila. Ve druhém zápase jsme vybojovali velmi důležitý bod v Příbrami, který znamenal obrovskou psychickou vzpruhu po prvním utkání. Ke všem zápasům jsme přistupovali naplno, důkladně se připravovali a v každém chtěli uspět. Nakonec součet bodů vedl k tomu, že jsme postoupili, i když nám výraznou měrou pomohl Hodonín, když v posledním zápase získal bod ve Vrchlabí.
Ano, postup jste neměli ve svých rukou. Vzpomenete si na ten den? Hráli jste proti první Příbrami, zatímco Vrchlabí proti poslednímu Hodonínu, a potřebovali jste získat víc bodů než Vrchlabí. Pomohlo vám, že už měla Příbram postup v kapse?
Nechci hodnotit, jestli se to projevilo, to budou nejlíp vědět oni. My jsme ale do zápasu šli s tím, že ta šance pořád existuje. Ve sportu se může stát všechno. Potřebovali jsme vyhrát za tři body a k zápasu jsme přistoupili úplně stejně jako k předchozím, a pak už jsme to nechávali osudu. Po výhře byla znát ta nálada, že jsme se pochválili za dobrý výkon, ale všichni jsme byli v očekávání. Zápas ve Vrchlabí už běžel, takže jsme se všichni sešli v klubovně, pustili si ten zápas na videu a sledovali ho živě.
To musel být taky zážitek…
Jestli si to dobře pamatuju, Hodonín vedl, Vrchlabí otočilo a vypadalo to, že už se zápas bude ubírat jeho směrem. Hodonín pak ale vyrovnal. Poslední minutu hrál Hodonín v oslabení a Vrchlabí to zkoušelo v šesti. Bylo to obrovské drama se šťastným koncem pro nás. Pak se spustila obrovská vlna emocí.
Jaké byly oslavy?
Nechci říct, že jsme s tím nepočítali, ale jak už jste říkal, karty byly nějak rozdané a neměli jsme to ve vlastních rukou. Takže jsme nic připraveného neměli. Udělali jsme takovou spontánní akci, kdy jsme se všichni přesunuli na zahradu domu jednoho z hráčů a měli tam klasickou zahradní párty. Myslím si, že jsme si to všichni užili maximálně. Pak s odstupem času jsme měli týmovou večeři, na které dostali hráči ocenění od klubu, taky jsme byli u starosty města a hráči ještě měli svoji organizovanou oslavu.
Cítím z vás, že jste měli dobrou partu mezi hráči a trenéry. Bylo to tak?
Jsem o tom přesvědčený a myslím si, že i tohle byl jeden z rozhodujících faktorů, proč se nám to nakonec podařilo. Zaprvé parta kluků, kteří drželi při sobě a táhli jeden za druhého, a myslím si, že i symbióza mezi realizačním týmem a týmem hráčů byla svým způsobem výjimečná. S Kubou Janouškem a pak Alešem Pavlasem, který nám vypomáhal, jsme si sedli po lidské i hokejové stránce. Ta závěrečná oslava byla asi důkazem.
Jak rychle jste si po ní uvědomil, že vás čeká další, ještě náročnější práce, abyste obstáli ve vyšší soutěži?
Máte pravdu, že po oslavách nastala realita toho, že nás čeká spousta práce – jak klub, tak samotné hráče. Letní příprava na tuhle soutěž už je zase o malinko tvrdší a náročnější, než byla v minulých sezonách. Jako klub hledáme varianty, jak tým posílit. Nechceme se ale pouštět do toho, že bychom vyměnili tři čtvrtiny týmu jenom za cenu toho, abychom dosáhli nějakého výsledku. Hráči, kteří se podíleli na postupu, si určitě zaslouží šanci. Chceme tým rozumným způsobem doplnit a zkvalitnit, protože si uvědomujeme, že nás čeká náročná soutěž, ať už vzhledem ke kvalitě soupeřů, nebo třeba k cestování. Je to pro nás nová mise a jako nováček budeme mít základní cíl se v soutěži udržet.
Vy jste byl u předešlých postupových snah juniorky a letos i u vytouženého postupu jako hlavní trenér, ale nyní se přesouváte do pozice asistenta. Proč?
Už před sezonou jsem avizoval, že u juniorky budu z osobních důvodů končit. Samozřejmě mi to je trošku líto, protože juniorský hokej mě strašně baví a pracovat s těmihle kluky bylo super. Hraje v tom ale roli, že tréninky probíhají ve večerních hodinách a potřebuju trošku změnit prostředí, takže se přesouvám hlavně k mladšímu dorostu a ještě budu alternovat u sedmé třídy. Zároveň budu mít pozici videotrenéra A-týmu, což mi zabere spoustu času a bylo by strašně náročné skloubit juniorskou ligu s programem áčka. I u juniorky se ještě budu pohybovat, máme domluvu, že video budu dělat i pro ni, ale zkrátka už ta hlavní zodpovědnost nebude na mě.
Vrátím se k tomu, co jsme na začátku nakousli. Litoměřice výborně pracují s mladými hráči, které dostanou z extraligových klubů, ale doteď jim citelně chyběla návaznost z vlastní mládeže. Otevřel postup juniorky novou cestu? Uvidí hráči, že se reálně mohou do A-týmu dostat?
Nevím, jestli jsem úplně správná osoba, abych na to odpovídal, protože nemám na starosti A-tým, nicméně tomu věřím a je to moje přání. Liga juniorů už je natolik kvalitní, že když v ní nějaký hráč bude dobře pracovat a předvádět dobré výkony, tak má reálnější šanci připojit se k A-týmu. Z regionální ligy je přece jenom skok do Maxa ligy gigantický, tady by ten přechod nemusel být až tak strašně náročný.
Navíc k vám budou chtít chodit hráči, kteří se nedostanou do extraligových týmů, což taky značí vyhlídku lepší budoucnosti. Loni postoupil Kolín, který následně prožil i díky posilám skvělou sezonu, těží ze skvělé polohy… I vy se můžete stát zajímavou adresou.
Věřím tomu, protože Ligu juniorů nehraje úplně tolik týmů. V extralize je konkurence, takže hráči hledají nějakou alternativu v lize, a jak jste zmiňoval, když má klub návaznost na Maxa ligu, může to být velké lákadlo. Zmínil jste Kolín, já bych doplnil třeba ještě Chomutov, což je podobný případ.
Samozřejmě se tedy musíte zachránit.
Bude to hodně náročné, protože konkurence v lize je velká a budeme hrát i proti týmům, které mají naopak ambici postoupit do extraligy.