MENU
Já jsem teď měl dva dny volna a teprve dneska jsem šel v Plzni na tři čtvrtě hodinky na led, takže to nebylo úplně podle mých představ. Padlo dost gólů. Ale hlavně že jsme vyhráli, to je to nejdůležitější.
Berete Litoměřice pořád za vlastní?
Já vám to řeknu takhle. Já jsem prošel už mnoha kluby a vždycky jsem si říkal, že jsem doma na Spartě. Prožil jsem tam nádherná léta. Dneska když jsem sem jel na zápas, tak jsem si říkal: “Sakra, vždyť já jsem se v Litoměřicích narodil, tady jsem začínal, na tomhle hřišti mě poprvé dali do brány." Nějak to na mě padlo a říkal jsem si, že je hezké si tu zase zahrát. Rozhodně jsem tu dnes nechtěl prohrát a chtěl jsem týmu co nejvíc pomoct. Zatím se to daří, i když, jak jsem říkal, padlo dost gólů a mě to mrzí.
Co říkáte na nový stadion?
Já si pamatuju ještě na zamzrlé listí v bráně a takovéhle věci, kdy jsme sem chodili hodně brzo ráno, byla hrozná zima, foukalo. Teď je stadion opravdu pěkný a velký dík pro lidi, kteří to tu vybudovali a zařídili, protože je to vážně fantastické. Je radost na takhle hezkém zimáku, který se do Litoměřic přesně hodí, hrát.
Začínal jste tu před mnoha lety, potkáváte tady někoho z dřívějších dob, kdy jste byl žáčkem?
Určitě. Já jsem začínal u pana Zuziaka, kterého jsem tu potkal. Taky si pamatuju jednoho pána, kterého jsem se vždycky bál. Brousil nám brusle a jmenoval se pan Petráš. Nebo jsem taky viděl mého učitele, který mě měl na základce. Lidí tady poznávám opravdu spoustu.
Není to tu pro vás cizí prostředí.
To určitě ne. Sice jsem tu opravdu dlouho nebyl, ale přeci jenom tu mám maminku, za kterou dost často jezdím.
Je to i jeden z důvodů, že jste se objevil právě v litoměřické bráně? Byl to návrat domů?
U mě to bylo takhle. Já jsem měl nabídky z jiných týmů z 1. ligy. Zavolal jsem Danu Tvrzníkovi a řekl jsem mu, že jinam nepůjdu, že už jsem se nacestoval dost a že jedinému týmu, kterému chci v 1. lize pomoct, když o to bude stát, jsou Litoměřice. Řekl jsem, že když budete chtít, že sem půjdu. Byli jsme domluvení prakticky z hodiny na hodinu.
To jsme rádi. Můžete doufat v to, že vás v litoměřické bráně ještě uvidíme?
To je těžká otázka. Já čekám na to, kdy se konečně dostanu v Plzni do brány a chtěl bych tam konečně něco předvést. Na druhou stranu, kdykoli Litoměřice zavolají a já budu mít tu možnost pomoct, tak rád přijedu.